Divadelní hry

Divadelní hry

Doubravka Svobodová: Staročeské vánoční hry

Carlo Goldoni: Poprask na laguně

Muza Pavlovová: Bedny

Victorien Sardou: Sousedova jablka

Robert Thomas: Osm žen

Arnošt Goldflam: Několik historek ze života Bédi Jelínka

Ferenc Herzceg: Promluvte s mamá, aneb ženy zvítězí i nad husary

Miloslav Pešta: Fabián, brdských lesů pán

Jean Genet: Balkón

Miloslav Pešta, Mikuláš Pešta: Vánoční hra o narození Krista Pána

Miloslav Pešta: Toninka aneb Láska pod červenobílým praporem

A. a V. Mrštíkové: Rok na vsi - dramatizace Miroslav Krobot

Doubravka Svobodová - Staročeské vánoční hry

 Naše divadelní představení přibližuje stylizované pojetí starých českých vánočních her, s jejich jednoduchými náznakovými kostýmy, veršovaným jazykem a prvoplánovým, místy až naivním, výrazem, jenž navozuje tradiční českou atmosféru vánočních svátků.
S použitím textů V. Kozmanecia: "Actus pobožný o narození Syna božího, Pána našeho, Ježíše Krista", "Tříkrálové hry z Rosic", "Hry s Jesličkami", "Evangelia podle Matouše" a lidových koled vybraných ze "Zpěvů betlemských".

Program: část 1, část 2

Představení:
Advent na Křivoklátě (12/1994), Zámek Březnice (12/2003), Vánoční hry ve Španělsku (Madrid 12/2004)

galerie obrázků

Carlo Goldoni - Poprask na laguně

  Autor o hře:
... nebudu tu uvádět obsah hry, protože její základní idea je pouhopouhé nic. Je to věrný obraz kreslený podle přírody. Žil jsem v mládí v Chiogii, měl jsem tu dost co dělat s tím početným neklidným obyvatelstvem složeným z rybářů, námořníků a ženských, kteří nemají jiné shromaždiště než ulici. Seznámil jsem se s jejich mravy, hantýrkou, poznal jsem jejich veselou letoru i jejich prohnanost.
... výraz "poprask" znamená sběh, melu, šarvátku mužských nebo ženských, kteří na sebe křičí nebo se perou. Mezi lidmi nízkého stavu jsou tyhle poprasky běžný zjev.
... Někdo snad řekne, že komičtí autoři sice mají napodobovat přírodu, ale krásnou přírodu a ne přírodu nízkou s nedostatky. Já naproti tomu říkám, že se námětem komedie může stát všechno, vyjímaje nedostatky, které budí lítost a chyby, které urážejí.
... všechno, co je pravdivé, má právo líbit se, a co se líbí, má právo vzbouzet smích.
... A kromě toho mě sdostatek ospravedlňuje jiná okolnost. V Itálii navštěvují divadla lidé všeho druhu a vstupné je tak nízké, že si tento druh zábavy může dopřát i malý kramáříček, sluha a chudý rybář.
... Muži jsou většinu roku na moři, v tvrdé práci. Kousek života rodinám zbývá jen ty dny, kdy se muži vrátí na souš. Ostatek je čekání, naděje, věčná nejistota že ... Možná tento reálný, z celého způsobu života vyplývající důvod, je takovou živnou půdou pro "poprasky".

Představení:
Březnice (6/1994), Kovářov (6/1994), Rožmitál pod Třemšínem ( 6/1994), Milevsko (11/1994)

Program: část 1, část 2

Ferenc Herzceg -  Promluvte s mamá, aneb ženy zvítězí i nad husary

 Hra maďarského autora Ference Herczega (1863-1954) přiblíží zapomenutou a nenávratně uplynulou atmosféru života měšťanské rodiny z počátku dvacátého století. Autor pro svoji výpověď použil komediální žánr, jenž mu umožnil oprostit se od uceleného podání příběhu a vykreslení postav. Díky tomu mohl s nadsázkou a s laskavým humorem plně rozehrát konverzační komedii o lidských vztazích, jejichž smyslem je touha státi se milujícím i milovaným partnerem, byť cesta k tomuto ideálu je v Herczegově podání laskavě sebeironická a střeštěně neromantická.

Program: zde

Premiéry:
Rožmitál p. Třemšínem (11/2005), Březnice (11/2005)

galerie obrázků

Jean Genet - Balkón

 Divadelní drama Jeana Geneta "Balkón" v podtextu odráží neutěšený, nespoutaný a vykořeněný osud svého autora. Narodil se v Paříži jako nemanželské dítě, vychováván byl bez rodičů na venkově, později v polepšovně, byl vojákem cizinecké legie, odkud dezertoval, v roce 1947 měl být odsouzen za recidivu na doživotí (na přímluvu umělecké obce např. Cocteaua, Sartra byl však omilostněn), poté se ocitl na společenské periferii - za krádeže pobyl plných deset let života ve vězeních, nicméně zůstával literárně činný. Světová premiéra hry "Balkón" proběhla v roce 1957 v londýnském Arts-Theatre´s Clubu.
Divadelní hra "Balkón" ve vypjaté apoteóze, úmyslné myšlenkové zkratce, fantaskní imaginaci (vyžadující tolerantního diváka schopného přijímat kontroverzní a provokativní sdělení) a groteskní abstraktnosti děje obnažuje autorův pohled na lidskou přirozenost - její neokázalou a často skrývanou podobu opředenou jemnými vlákny lidských slabostí, nemravností, podlostí a zvrácených tužeb.
Jakkoliv s J. Genetem můžeme nesouhlasit, autor se z morálního hlediska vyrovnává s mravním úpadkem svých hrdinů formou přijetí očistného až sebepovznášejícího účinku lidského konce - smrtelné záhuby. Smrt je pro jeho hrdiny všudypřítomná, je logickým završením mravní dekadence a konfrontací k cestě založené na kultu osobnosti a moci.
Díky autorské fikci a silné divadelní nadsázce nemá v autorově pojetí smrt svůj protipól v podobě nového života, zrodu a naděje, ale stává se jakýmsi principem zmaru, konstantou ovlivňující konání a charaktery divadelních postav.
 
Program: 1. strana, 2. strana

Představení:
Rožmitál pod Třemšínem (11/2007), Březnice (12/2007)

 

Miloslav Pešta - Fabián, brdských lesů pán

 To je můj příběh, příběh nešťastného lesního ducha. Zlé strašidlo nejsem, to se čarodějnici Olbramě ze mě udělat nepodařilo, protože jsem měl příliš dobré srdce, jak lidé říkali. Neubližuju těm, kteří se neposmívají mému neštěstí, nebo nedělají v lese nepravosti. I když mi dali jméno Fabián. Stojím v nehybném zármutku a moje dlouhé vousy šlehají jako vítr celým hvozdem, až je lidé cítí ve tváři. Když něco horšího vyvedu, když vyvracím stromy z kořenů a lámu větve, je to ze stesku po mé Medulíně. Nikdy jsem ji už nespatřil. Čarodějnice mi dává vládu nad lesy po sedm let, potom vládne sedm let moje žena, spolu se však nikdy nesmíme sejít. Ale až vítr a déšť zahladí poslední zbytky mého hradu, až se moje kamenné lože ztratí v zemi, zlé kouzlo ztratí sílu a já se s Medulínou setkám. Spojíme se jako dva lesní potoky a dál půjdeme pořád spolu, spolu do moře a do věčnosti. Medulína a já. Já a Medulína....

Pozvánka:zde

Představení:
Rožmitál p. Třemšínem (6/2008),Příbram (10/2008), Rokycany (6/2009), Kunštát (9/2009)

galerie obrázků

Miloslav Pešta, Mikuláš Pešta - Vánoční hra o narozuení Krista Pána

 V roce 2008 jsme se rozhodli navázat na oblibu staré verze vánoční hry, zároveň jsme ale hledali nové pojetí, nová řešení a nový přístup k tématu.

 Čas odnáší vzpomínku do tmy, ale někdy se tomu musíme bránit zvlášť rozhodně. Totiž jedná-li se o člověka, jenž by měl mít pevné místo v paměti národní, ale ještě více v paměti regionální. Mluvím o paní Bohuslavě Čelakovské –Rajské, vlastním jménem Antonii Reissové, Tonince pro přátele a narozené v městě Rožmitálu p. Tř..

Narodila se 11.7. 1817 v domku bývalého Šichtantu jako nejmladší dcera manželům Marii a Antonínovi Reissovým, její otec, přítel J.J. Ryby, pracoval jako úředník v místní slévárně. Záhy se rodina přestěhovala do Prahy, kde vedla obchod s litinovým zbožím. Dvě starší sestry se vdaly za české vlastence, do obrozeneckého života se však nejvíce zapojila Antonie. Na svou dobu velmi vzdělaná v humanitních i přírodních vědách, pronikla do nejvyšších kruhů české kulturní společnosti, stala se vedoucí postavou ženského vzdělávání, ovlivnila přítelkyni Boženu Němcovou… Zřídila si vlastní dívčí vzdělávací školu, byla první kvalifikovaná česká učitelka, měla kontakty s podobnými ústavy v zahraničí… Byla obdivovaná a milovaná pro svou krásu a nadšeného ducha českými i zahraničními umělci a vzdělanci…

Pak se provdala, ač zamilována do slovenského básníka Hroboně, za slavného českého obrozence Františka Ladislava Čelakovského. Její osud to snad nemohlo změnit více.....
 

Program:

Představení:
Rožmitál p. Třemšínem (6/2010), Březnice (8/2010)

 Na podzim roku 2009 se BRDS rozhodl ztvárnit klasickou českou divadelní či literární předlohu. Volba padle na divadelní zpracování vesnického románu - Roku na vsi, jennž zachycuje proměny lidských osudů v daném čase a prostředí, jednak v roční dějové linii událostí a činů, druhak v rovině emoční rozkrývající projevy radosti, lásky, víry, smutku, zrady, smrti. Rok na vsi má pevný řád, běží po obvodu jednoho kola. Začne tam, kde za rok skončí. A vesnice stále drží pospolu, v dobrém i zlém..........

 Hospoda u Birhanzlů 27.12.2012, 18.00: „Vánočky z fleku“ – okamžité znovunastudování a sehrání Staročeských vánočních her, tzv. „naostro“, připomenutí sobě samým, jaké to bylo,………….(např. budou-li tři Marie nebo tři a více králové – vůbec nevadí, konec konců, herec se musí umět prosadit).